Ahoj, jmenuji se Pavla.
Jsem zoolog a už mnoho let se zabývám ochranou ohrožených druhů zvířat a bojem proti pytlákům a pašerákům. Celkem zajímavá profese, která přináší dost zážitků, zajímavá setkání a překvapení.
Kromě přírody a zvířat mě baví cestovat a fotit. Nevydržím moc dlouho sedět doma na zadku. Někde jsem četla, že to způsobuje gen DRD4-7R, kterému se říká gen toulavosti, protože zvyšuje zvědavost a neklid. Má ho asi 20% lidské populace a ti, co ho mají, milují cestování a objevování nových míst. Je naprosto jasné, že tenhle gen sedí i v mé DNA a každou chvíli šťourá a prudí: "Tam jsi ještě nebyla... už jsi dlouho doma, co takhle někam vyrazit... nebuď líná, zvedni zadek".
Je prima, že můžu cestovat i pracovně a občas se tak dostanu i do míst, kam normální člověk nezabrousí.
Zkombinujte hobby a práci a máte mix cest za zvířaty a přírodou, poznávání památek i lidí, výpravy s rangery a ochranáři nebo high-level konference v kvádrech. Je to pestré a courat po světě mě prostě baví :-))). Někdy je to pohoda, jindy nervy, občas i dobrodružství. Jeden den super konferenční hotel, o den později chatka se šváby na kraji pralesa…
Proč zrovna Dáma s batohem?
Jedna z oblíbených vět mé maminky zněla: “Uč se anglicky, ať můžeš cestovat“. Obvykle tím zdůvodňovala, proč mám jít na nudnou hodinu ke staré paní profesorce nebo k některému nebožákovi, kterého rodiče platili, aby do dcery vtloukl základy shakespearovského jazyka. Nesnášela jsem to, jak jinak.
Mamka také často hlásala: “Chovej se jako dáma!“, což většinou doprovázel zoufalý pohled na umouněnou dceru věnující se nějaké zajímavé činnosti např. zachraňování žab. Rodičovské poučky, byť je v daný moment ze srdce nenávidíte, vás přece jen trochu ovlivní, ovšem ne vždy je výsledek takový, jaký si rodiče představovali.
Když jsem začala cestovat do míst pro zoologa zajímavých, máma šílela, proč jedu tam, kde mě zabijí, unesou, sežere divá zvěř nebo chytnu smrtelnou nemoc.
"Když já myslela, že pojedeš třeba do Londýna, New Yorku nebo do nějaké civilizované země“.
Tak nevím, jestli by se jí líbil výsledek, k němuž jsem se po letech dopracovala. Angličtina se hodí, to musím uznat. Snažím se i chovat jako dáma :-), ale je ze mě něco jako „dáma s batohem“.
Díky, mami!
PS: Zajímalo by mě, kdo z rodičů mi ten gen předal. Tipla bych, že spíš táta.
Chcete se dozvědět něco víc o mé práci? Určitě se podívejte na stránky Ukradená divočina, kde s kolegy ze zoo a ze záchranných projektů poodhalujeme méně známé stránky nelegálního obchodu se zvířaty.
Můžete i zavolat, napsat nebo přijít na nějakou přednášku… možností je fůra 🙂