Francouzky jsou symbolem šarmu a elegance. Nešlo by se od nich něco přiučit?
Šmrncovní Francouzky
Jsem na služebce v Lyonu a koukám na pouliční cvrkot. Tedy přiznám se – šmíruju hlavně ženy. O Francouzkách se říká, že jsou symbol šarmu a elegance, tak koukám, jestli by nešlo něco obšlehnout. Také bych chtěla nabýt nějakého šarmu a elegance :-). Kdo by nechtěl? Nic zvláštního ale není vidět. Po ulicích chodí docela normální lidi, žádná dech beroucí femme fatale. Obchody jsou většinou plné stejného univerzálního cajku jako v Praze. Samý mezinárodní řetězec. Hledám nějaký pěkný šátek (všude přece píšou, že Francouzky nosí různobarevné šátečky) a je to pěkná fuška. Po nějaké době marné snahy nabývám dojmu, že francouzský šmrnc je asi pověra a mám chuť to zabalit.
Ale ono to chce trpělivost. Odmyslet si turisty a taky upištěné mladé teenagerky. Po odfiltrování těchto kategorií je přece jen vidět rozdíl – většina Francouzek nosí vysoké nebo aspoň vyšší podpatky, i když mají třeba jen otrhané džíny. Jsou pečlivě nalíčené a mají make-up, i když oblékly jen triko a džíny. Připadají mi celkově takové upravenější. A chodí zpříma, nehrbí se. Vytahané legíny, mastný vlas, ani styl co dům dal tu člověk opravdu nevidí.
Po pár dnech konečně při večerní procházce objevuji čtvrť, kde nejsou jen obchody plné univerzálních otrhaných hadříků pro omladinu. Zara a HM zůstaly kdesi na hlavní třídě a tady v úzkých uličkách jsou obchůdky s úžasnou a nádhernou módou. Přesně to, co jsem čekala od Francie. Krásné kousky, elegantní, nadčasové, barevně vyladěné… prostě nádhera. Už se vidím, jak úplně změním šatník a budu za super elegantní dámu. Jenže nadšení opadává, když se člověk podívá na cenovky. Můžu tak zamáčknout slzu. Sako za 400 eur a k němu sladěný šátek za 80 je opravdu nad možnosti smrtelníka z české státní správy.
Ale aspoň nějaká inspirace – ráno si dávám víc záležet na tom, jak vypadám. Konferenční ohoz je pořád ten samý, ale vážu si šátek, co jsem včera koupila. Namaluju se. Chodím pomaleji, snažím se nekoukat do země, ale kolem sebe. Usmívám se. Když skončíme jednání, brouzdám po obchodech, občas si dám kávu nebo sklenku vína a poslouchám pouliční muzikanty a svět je vlastně tak nějak hrozně fajn.
Konzultace s kamarádkou
Píšu kamarádce, že jsem asi konečně objevila FRANCII. Druhý den dorazila odpověď:
Milá Pavlo, moc mě potěšil tvůj včerejší e-mail. Víš, ráno jsem přišla nasupená a otrávená do kanceláře, pustila počítač, zinventarizovala práci a konstatovala, že tady budu sedět do večera. To mě otrávilo ještě víc. Prostě den na prd. Pak jsem si přečetla tvůj email, který byl tak nějak o životě. Připomněl mi dobrá předsevzetí a neoddiskutovatelný (s léty pochopený) fakt, že záleží jen na mně, jak ten den strávím. A tak jsem se zvedla z kanclu, vrátila se do koupelny, umyla a vyfénovala si vlasy, naplácala na sebe make-up a vyzkoušela novou rtěnku (dceřinu :-)). Ze skříně jsem vytáhla francouzskou podprsenku, kterou jsem si pořídila v návalu nákupního nadšení a pak doma před zrcadlem musela konstatovat, že s těma vyšprajcovanýma kozama vypadám jako kříženec torpédoborce a urostlé venkovanky. Tlustý svetr letěl do skříně a byl nahrazen košilí s hlubokým výstřihem. Do nově vzniklého údolí ve výstřihu jsem strategicky umístila řetízek.
Následoval dobrý čaj a snídaně naservírovaná na stříbrném tácu na pracovní stůl. Během konzumace snídaně jsem navštívila několik nerentabilních webových stránek (Longchamp má vydařenou podzimní kolekci kabelek…). Neuvěříš, jak mi to zvedlo náladu. Dobře naladěná a usměvavá jsem se pustila do papírů. V devět připádlovali zákazníci (oni s nenucenou samozřejmostí a já laskavou ochotou jsme překlenuli skutečnost, že máme dneska zavřeno). Mile jsem se usmívala a oni byli roztomilí, zatímco se hrabali v katalogu a v mapách a celou dobu mi čuměli do toho výstřihu s řetízkem jak hypnotizovaní hadem…..
Takže sečteno a podrženo, teď je půl jedenáctý, já mám hotovo stejně málo jako obvykle, do toho zvoní telefony, ale mám už od rána mnohem lepší náladu než obvykle. I když se nechci osobně nijak přeceňovat, myslím, že ta pohoda, sebevědomí (a sem tam pěkná kabelka) můžou snadno synergicky vytvořit ten diskutovaný šmrnc.
Vliv podprsenky na sebevědomí ženy
Po určité pauze (pracovní den, kdy se musím soustředit na jiné věci), nákupu druhého šátku a večera u sklenky vína odpovídám:
Milá Mileno, k hlubokému údolí gratuluji. Patří k výhodám zralých žen, že již vědí, jak z ničeho udělat NĚCO, byť je cesta k tomuto poznání často složitá. Ke 40 jsem dostala od své drahé poloviny poukaz do luxusního prádelního butiku Heleny Konarovské. Prádlo naprosto úžasné, ceny závratné. Hlavní přínos v tom, že prodavačky ti zcela jasně a názorně vysvětlí, že si kupuješ blbou velikost a jakou máš správně mít. Včetně toho, že ti kozy osobně nacpou do podprdy, která ti dle tvého názoru prostě být nemůže. Hekneš a zjistíš, že může. Z mých 85A je rázem 75D. Lakonicky mi bylo vysvětleno, že nemám borůvky, ale grapefruity…
Fakt to úplně změní vzhled postavy a najednou máš úplně jiný pocit (čímž nemyslím pocit, že jsi ve svěráku). Když si to prádlo obleču, nosím se jak královna. Bohužel jsem ve svatém nadšení poněkud překročila finanční obnos na poukázce. Na Luďkovo prskání mi ovšem nezbylo než podotknout, že kdyby měl zaplatit změnu velikosti poprsí z A na D na plastické chirurgii, vyšlo by ho to dráž. Takže to má vlastně ještě levné.
Máš pravdu. Záleží jen na nás. Jaký si to uděláš, takový to máš…. Ale je fakt, že nový šátek, kabelka či nekřesťansky drahá podprda to můžou setsakramentsky vylepšit 🙂
Z Lyonu se vracím osvěžená, s dobrou náladou a se spoustou pracovních novinek. Cítím se i tak nějak víc žensky. V kufru mám několik nových šátků… a taky růžovou koženou bundu. Žádný umírněný styl, prostě růžovou!
Ať žije francouzský šmrnc!