Itinerář našeho zimního víkendu, jak se dostat z letiště, kde bydlet, něco o jídle a kolik co stojí + další tipy z naší cesty…
Náš itinerář
- čtvrtek 16.1. 2020 – odlet z Prahy po obědě, přímý let cca 4 hodiny, večer náměstí Jemaa-el-Fna
- pátek 17.1.2020 – mešita Koutoubia, čtvrť Kasbah, palác El-Badi, hrobky Saadiens, palác Bahia
- sobota 18.1.2020 – zahrady Le Jardin Secret, souky, kašna Chrobou ou Chout, koželužny, Jemaa-el-Fna
- neděle 19.1.2020 – zahrady u Koutoubia, Ensemble Artisinal Marrakech, odlet po obědě, zpět v Praze večer
Doprava
Zpáteční letenky s RyanAir byly za 2300 Kč/os (započítán příplatek za 10 kg palubní zavazadlo). Cestu taxíkem z letiště jsme měli zadarmo (bonus od booking.com za objednání ubytování - taxi společnost Caressa). Před letištní halou čekají chlapíci s cedulemi se jmény, bylo to snadné a rychlé. Jinak je taxi z letiště předražené (prý kolem 100-150 dh i víc) a musí se smlouvat (zásadně nepoužívají taxametr). Mezi letištěm a medinou jezdí bus č. 19 (zastávka je u Koutoubie, jednosměrná jízdenka 30 dh), využili jsme ho při cestě zpět. Místní doprava není třeba - všechny památky v medině se dají obejít pěšky (můžete se svézt koňskou bryčkou, ale je to předražená past na turisty, kterou jsme zavrhli).
Ubytování
Chtěli jsme bydlet v riadu - starém arabském domě s patiem. Riad Alena jsme rezervovali přes www.booking.com - 3 noci pro 2 osoby se snídaní stály 195 eur (střední cenová kategorie, dá se samozřejmě najít levnější i dražší bydlení). Dle fotek se riad i pokoje zdály větší, ale bylo to OK (je znát, že leden není sezóna, byli jsme tam skoro sami). Kdykoli během dne nám uvařili konev mátového čaje, který jsme si mohli vypít nahoře na střešní terase. V lednu není nutné dělat rezervaci ubytování v Marrakéši výrazně dopředu (bookovala jsem asi 14 dní před odletem), je spousta možností a není narváno. Je dobré vybírat něco poblíž ulic, na které se dá vjet autem či poblíž autobusové zastávky (dovnitř do mediny se auta nedostanou!), abyste se s báglem netáhli daleko a taky abyste alespoň teoreticky byli schopní své ubytování najít... Hotel s topením je nutnost (bacha, není to samozřejmé)! Teplota v lednu v Marrakéši je přes den cca 20ºC, bývá slunečno a modré nebe. Na chození a prohlížení památek je to ideální. Navečer se ale hodně ochladí a je fakt kosa, hodí se i lehká péřovka. Stěny pokoje jsou i přes topení (topí se klimatizací) studené, díky chladu se večer nedá sedět v patiu, což je škoda.
Peníze
V Maroku se platí marockým dirhamem, 10 dh = cca 24 Kč, výměna peněz na letišti i ve městě v bance BCME byla přibližně za stejný kurz. Kartou jsme pro jistotu platili pouze ubytování.
Vstupné – Palác el-Badi 70 dh, hrobky Saadiens 70 dh, palác Bahia 70 dh, Le Jardin Secret 60 dh.
Je třeba počítat s „otravovači“ a „škubači“ – u Koutoubie se vás prodavač kokosek zeptá, odkud jste a začne jásat, že „Čeko-Maroko good friends“, dá vám naivním tydýtům do ruky kokosku jako „gift for my friends“ a už platíte… Platíte za vyfocení nosiče vody, velblouda, za radu, kudy jít. Nejhorší jsou mladí chlapi, kteří bývají až agresivní, nalepí se na vás a nepustí… Na cestu je proto lepší se ptát žen, policajtů nebo aspoň prodavačů v obchodě, kteří za vámi asi nepoběží a nebudou dál otravovat. Zvláštní kapitolou jsou průvodci po koželužnách – do prostoru koželužen se bez nich nedostanete (je to dobře vymakaný systém). Povykládají, provedou, za což by i člověk zaplatil, ale oni vás místo toho zavlečou do domluveného předraženého krámu s koženým zbožím. Když nic nekoupíte, začnou chtít peníze za každou fotku, co jste v koželužně udělali. Ten náš házel sumy jako 100 dh a byl dost otravný (dostal 20 dh). Celkově jsem ale čekala, že těch otravovačů bude podstatně více, nebylo to tak hrozné. Turistická policie je prý hodně umravnila.
Jídlo
Typické marocké jídlo je tajin (maso a zelenina vařené v kónickém hliněném hrnci), kuskus, jehněčí, ostrá polévka harira... Hodně se jí luštěniny a zelenina. Můžete si dát i palačinky (francouzský vliv), kebab, špízy... Všude se pije přeslazený mátový čaj zvaný "berberská whisky", obvykle ho dostanete celou konvičku. Po prvním napití se vám zkroutí pusa, ale dá se na to zvyknout a pak už si ho dáváte i dobrovolně :-). Konvice mátového čaje stojí cca 15 dh (v předražených kavárnách s výhledem na Jemaa-el-Fna je za 20 dh malá sklenička). Maročané milují sladké, takže na ulici mají různé dobroty - kokosky, koblihy, koláčky... v kavárně si lze dát dobrou silnou kávu, která vás nakopne. Všude se dají koupit různé druhy oříšků a mandlí (výborné solené buráky za 35 dh/kg).
V průvodcích a na webu se doporučuje dát si jídlo u večerních stánků na náměstí Jemaa-el-Fna (stánky se staví každý večer znovu cca kolem 16. hodiny, přes den tam nejsou). Což o to, je to zajímavý fenomén a stojí za to se tam projít. Dle naší zkušenosti je ale jídlo strašně předražené a naháněčům se prakticky nedá ubránit. Pokud nejste tvrdá povaha a usadíte se u některého stánků, raději počítejte s tím, že vás oškubou jak husu. Berte to s nadhledem, prostě to tak dopadne. Možná by pomohlo, kdybyste trvali na tom, že chcete jen to, co jste si opravdu objednali, ale je to těžké (my to nedali). K objednaným špízům začali nosit malé předkrmy a mističky – nakládaný lilek, papriky, salát, kuskus, rýže + mátový čaj (nějak jsme nepochopili, že jsou to věci navíc či jsme neměli sílu se bránit, oni to prostě umí). Účet se pak vyšplhal na astronomických 490 dh za večeři! Nutno ovšem říct, že jídlo bylo skvělé. Pro srovnání – večeře v hezké rodinné restauraci v boční uličce 100 metrů od Jemaa-el-Fna, kam jsme šli 2. den, nás stála 250 dh. V čajovnách se lze najíst za 150 dh, v pouličních bistru za 90 dh (vše ceny pro 2 lidi). Takže Jemaa-el-Fna dobrý, ale jednou to stačilo :-).
Pokud si dáte čerstvý džus z pomerančů (nabízí ho skoro všude a je super, stojí 10 dh), chtějte, ať pomeranče před vámi vymačkají. Standardně totiž mají džus namíchaný dopředu v konvi pod stolem, ale dolévají ho vodou. Takto naředěný džus vám může způsobit hodně rychlý krok… Na vodu obecně pozor! Pijte jen balenou. Maroko je z hlediska cestovatelských průjmů opravdu rizikové. Pokud budete v Maroku pobývat déle, dříve nebo později vás to nejspíš dostane. My jsme byli jen na víkend a nechtěli jsme si ho zkazit, tak jsme byli o dost opatrnější než obvykle a to i na ovoce. V lednu se v Marrakéši prodávaly z vozíků úžasně vonící jahody. No jo, ale dejte si je s rizikem zbytku víkendu stráveného na hajzlíku, zvláště v situaci, kdy máte WC oddělené od pokoje jen závěsem…
Orientace a bezpečnost
Počítejte s tím, že se budete v uličkách mediny ztrácet a zase se nalézat, ale i to je kouzlo Marrakéše. Orientační smysl vám moc nepomůže, jednou dvakrát odbočíte a jste v pr... Stáhněte si do mobilu off-line mapy.cz (označte si polohu svého ubytování), jsou fakt dobré, ale nespoléhejte, že vás úplně spasí. V zastřešených soukcích signál bloudí, stejně jako vy. Prostě tak nějak držte směr a až vylezete pod volnou oblohu, zkuste se zorientovat. Lepší rada není :-).
Části mediny kolem Jemaa-el-Fna jsou turistické a celkem bezpečné (až na kapsáře), ale severní a východní část je více zchátralá a spíš pro místní. Atmosféra je tam úplně jiná. Všude plno chlapů, víc bordelu, všichni jezdí na motorkách tam a zpátky, do toho osli, zahalené ženy... Je zajímavé tyto části procházet, ale je na místě trochu opatrnosti (není ovšem třeba být úplně paranoidní). Sama bych tam asi nešla, ale s manželem, který má 2 metry a většina Maročanů mu sahá tak po prsa, to bylo trochu o něčem jiném :-).
Ale večer není medina celkově vlídné místo a to ani v chlapském doprovodu. Souky se zavírají, většina uliček není vůbec osvětlená. Nikde ani noha. Pocity divné... Po setmění se hlouběji do mediny nedoporučuje chodit a asi je dobré se tím řídit.
Nakupování
Jedním slovem šílenost! Jsou tu souky kůží, obuvníků, barvířů, kovářů, kovotepců, tkalců, koření, voňavkářů... Můžete chodit, vybírat a smlouvat až do allelujá. Kabelky, špičaté papuče babouches, boty, lucerny, šátky, koberce, šafrán, oříšky... Ovšem pokud nejste jasnovidci, zpočátku netušíte, jaká je obvyklá cena toho, co chcete. Je dobré nejdřív zajít do Ensemble Artisinal Marrakech (jakési družstvo místních výrobců, kousek od Koutoubie). Tam jsou obchůdky s pevnými cenami, kde se nesmlouvá. Lze si udělat obrázek o cenách, a pokud je na někoho mumraj souků moc, nakoupíte zde víc v klidu. Já měla v plánu přivézt si z Marrakéše mosaznou tepanou lucernu, ale chaos souků mě zmohl natolik, že jsem nekoupila nic. Domů jsme tak jeli asi s 6 kg buráků, které si nasyslila moje drahá polovička. Pozor - pátek je den modliteb, tak je spousta obchodů zavřená.
Co dalšího v Marrakéši
Určitě by stálo za to navštívit tradiční lázně hammam a dát si nějakou relaxační proceduru s masáží (cena 350-700 dh dle času). Plánovali jsme to, ale bohužel bylo nutné rezervovat termín trochu dopředu a v tom, který nám doporučil francouzský majitel riadu Alena, neměli volno. Takže smůla. Za vidění by asi stály zahrady Majorelle s fontánami a kobaltově modrou vilou uprostřed. Jsou ale mimo medinu a trochu z ruky. Medresa Ben Youssef a Almoravidská hrobka se opravují a byly zavřené.
Neviděli jsme všechno, ale užili jsme si to. Marrakéš rozhodně stojí za návštěvu! A není vůbec těžké se tam vypravit…
Chcete si přečíst víc o víkendu stráveném v Marrakéši? Klikněte zde Víkend v Marrakéši