Kambodža – království v jihovýchodní Asii, tyrkysové moře, chrámy v džungli, plovoucí vesnice a nejlepší pepř na světě.
Letíme do Kambodži
Další cesta začíná 😁 – je únor 2019 a s partou kamarádů letíme do Kambodži! Tři týdny tepla a slunce… Zbývá týden do odletu a jakýsi hnusný virus mě poctil návštěvou, přestože jsem se právě kvůli tomu nechala naočkovat proti chřipce. Kurýruju se vším možným a doufám, že čajová kůra, postel a hromady doporučených přípravků z lékárny zaberou a virus do odletu umořím… Kocour mi dělá chřipkovou společnost.
Vítězství nad bacilem a odlétáme! S Aeroflotem přes Moskvu do Bangkoku a pak místní společností Air Asia. Kdysi jsem měla s Aeroflotem docela fajn zkušenost (upgradovali nás s celou rodinou na letu z Bangkoku do business class :-), ale tentokrát to nebyla dobrá volba. Co dobrá volba, propadák to byl! Rusové asi tolik chlastali, že teď v letadle nedostanete ani pivo, natož sklenku vína (na mezikontinentálním letu!). Absolutní sucho. K tomu protivné letušky, jídlo nic moc. Takže za mě Aeroflot never more.
Na letišti v Moskvě je nutno spravit náladu – hospoda a guiness to jistí. Karel si pro jistotu objednává 1.5 litru, aby neměl při 4hodinovém čekání málo…:-). A následuje noční let do Bangkoku. V letadle se moc spát nedá, takže v 8 ráno lezeme z letadla rozlámaní a totálně grogy.
Bangkok
Krátká zastávka v Bangkoku před letem do Phnom Penhu pro některé znamená první setkání s asijským mumrajem, vedrem a prudkým sluncem. Z mezinárodního letiště Suvanarbhumi jezdí zdarma shuttle bus na místní letiště Don Muang, odkud létá Air Asia. Najít tam úschovnu zavazadel je poměrně kumšt (je to v jakési chodbě celkem bokem od terminálu, dost blbě se to hledá), ale potřebujeme se na pár hodin zbavit velkých báglů. Kousek od letiště (pár stanic autobusem) je park Queen Sirikit, trocha zeleně v jinak vyprahlém městě, několik jezírek, ptáci a dokonce motýlí dům. Jenže časový posun, nevyspání z letadla a vedro dělá své. Všichni se plouží jak lemry.
Phnom Penh
A už je tu Phnom Penh, hlavní město kambodžského království, a hned natvrdo setkání s pravou asijskou dopravou. Osm lidí s plnou bagáží se narvalo do 3 tuk-tuků (voucher koupený u přepážky, přesto řidiči zkouší vyrazit víc peněz) a frčíme 10 km z letiště do hotelu. Kamarádi nestačí zírat, co čeho se to museli namačkat a jaký je tu pouliční cvrkot. Vidím ty nevěřícné výrazy a je mi celkem jasné, co se jim honí hlavou 😁. Bydlení trochu uklidňuje. Vybrala jsem luxusnější King Grand Boutique hotel, abych nevyděsila osádku hned na začátku nějakým basic spaním :-). To je teprve čeká, ale zatím to nevědí.
Hotel je ve čtvrti Riverside kousek od Královského paláce a má malý bazén na střeše, což je po úmorném cestování balzám na duši i tělo. Na večeři vyrážíme jen do pouliční kuchyně za rohem, na víc už není energie.
Phnom Penh leží na soutoku řek Mekong a Tonle Sap a je to hlavní město kambodžského království. Současný název v khmerštině znamená kopec paní Penh, protože podle legendy zde první osadu vybudovala žena jménem Penh, která nechala postavit i chrám na počest sošek Budhy nalezených v řece.
Královský palác
Po snídani je v plánu Královský palác, sídlo krále Norodoma Sihamoni a jeho rodiny. Je to komplex paláců, stúp a pagod obklopený krásnými zahradami. V první části paláce je největší budova Trůnní sál sloužící pro státní slavnosti a náboženské oslavy. Uvnitř Trůnního sálu stojí zlatý královský trůn. Kolem jsou různé pavilony – Měsíční pavilon, pavilon Napoleona III., audienční čekárna ad. Za zavřenými bleděmodrými vraty je pak rezidenční část paláce, kde bydlí král. Tam se samozřejmě nemůže…
Průchodem procházíme do další části komplexu – ke Stříbrné pagodě Wat Preah Keo Morokot, asi nejkrásnější stavbě v Královském paláci. Stříbrná pagoda je bílá, postavená z italského mramoru. Stříbrná se jmenuje, protože má podlahu z 5329 stříbrných dlaždic (každá dlaždice váží 1 kg). Uvnitř pagody stojí socha Buddhy Budoucnosti (Preah Srei Arya Metreya Buddha), který má ruce z 90 kg čistého zlata poseté 2086 diamanty. Další vzácná soška je 50 cm vysoký Smaragdový Buddha (Preah Keo).
Kolem nádvoří Stříbrné pagody vede krytá galerie se sloupořadím a namalovanými výjevy z eposu Rámajány. Procházíme kolem v příjemném stínu a sledujeme cvrkot. Místní pucflek umývá vapkou domečky pro duchy… Domečky pro duchy jsou v Thajsku, Kambodži, Laosu a Barmě téměř u každého domu. Poskytují útočiště duchům a tím zajišťují, aby nevstupovali do domu. Věřící do nich dávají dary a obětiny, kterými duchy usmiřují, aby neškodili.
Na druhém konci nádvoří stojí stúpa Chedi Suramarit a kousek dál pak stúpa Phnom Kaillasa – symbol posvátné hory Kailás. Je děsné vedro a všechny zmáhá únava, tak chvíli relaxujeme ve stínu na kopečku u soch Buddhy.
Po chvilkovém osvěžení ve stínu ještě míjíme model Angkor Watu a Hodinovou věž. U východu z paláce hrají khmerští hudebníci a vystavují tu různé zajímavosti např. královské nástupiště na slona, zlaté slunečníky a nosítka či zdobené lodě…
Východ z paláce je ve znamení stále většího vedra, vlečeme se kolem zdi směrem k řece Mekong, kde snad bude pofukovat vítr. Je poledne a kvůli horku by jeden chcípnul.
Náhle se kolem rojí policajti, velké manévry, nechápeme důvod. Popojíždějí na motorkách, různě mění stanoviště. Jednomu se motorka smekne a flákne sebou na asfalt, ostatní přibíhají, rychle ho odklízí stranou. Najednou se otevírá brána… a jede král!
Nábřeží řeky Mekong
Na nábřeží Sisowath Quay na soutoku řeky Mekong a Tonle Sap je snad ještě větší vedro než v paláci. Prodavačky kecají ve stínu, chlápek to zalomil na karimatce a nahatý chlapeček se sprchuje z hadice… I my to zalomíme do první vhodné osvěžovny. Nad hlavou se točí větráky, ochutnáváme kambodžské pivo Anchor a čerstvý kokos. Rozpálená těla se pomalu zklidňují. Nakonec dáváme i oběd, po čemž následuje stav trefně nazvaný „gastrodemence“. Polední siesta v chládku má něco do sebe.
Chrám Wat Ounalom z 15. stol. je centrum kambodžského buddhismu. Byl silně poničen Rudými Khmery, ale už je skoro celý opravený. Kromě pohřebních stúp důležitých lámů jsou v jeho areálu i náhrobky novinářů, kteří zmizeli během vpádu Rudých Khmerů do města.
Během vlády Rudých Khmerů a šílence Pol Pota byli všichni obyvatelé z PhnomPenhu vystěhováni na venkov (šlo o více než 2 miliony lidí). Byly zrušeny peníze a zákázáno soukromé vlastnictví i náboženství. Jediné, co lidé směli vlastnit, byla lžíce a miska. Zabíjelo se a mučilo bez příčiny, třeba jen proto, že někdo nosil brýle. Lidé otročili v pracovních táborech… Celkem byly v celé zemi vyvražděny asi 3 miliony lidí, přibližně jedna třetina veškeré populace. Přítrž řádění Rudých Khmerů učinila až intervence vojsk komunistického Vietnamu.
Z Wat Ounalom míříme do Foreign Correspondent Club, kde se scházeli zahraniční dopisovatelé a váleční zpravodajové. Je to otevřená kavárna a bar v patře s výhledem na řeku Tonle Sap a Mekong. Místo se silnou atmosférou. Po zdech visí fotky, jak Rudí Khmerové obsazovali Phnom Penh a z jejich období hrůzovlády. Muselo to být strašné. Novináři tady ve Foreign Correspondent Clubu setrvávali do poslední chvíle a dokumentovali vpád Rudých Khmerů do města. Mnoho z nich kvůli tomu nepřežilo.
Jedním z míst, které v Phom Penhu turisté navštěvují, je i Tuol Sleng (muzeum Rudých Khmerů) – střední škola, kterou změnili v mučírnu a popraviště. Nemusím vidět všechno a vyhlásila jsem, že tam určitě nejdu, ale pokud někdo chce, může se tam vypravit sám. Taková místa mi nedělají vůbec dobře. Nešel tam nikdo.
V Phnom Penhu se žije na ulicích. Můžete tu vidět neskutečně pestré spektrum činností a prodejců – pojízdné grily, prodavače slepic, pouliční holiče, prodej uhlí či opravnu motorů s benzínem prodávaným v pet lahvích…
Centrální trh a Noční trh
Psar Thmey (Central Market) je trh, kde se prodává mišmaš všeho možného. Větší část skupiny zapadla do bočních uliček, kde usilovně smlouvala o volné cestovní gatě (zvítězila Iva, která koupila gatě za 4 dolary, my ostatní zbaběle za 7-8). Aktuálně totiž mezi cestovateli frčí zavinovací kalhoty – chlapy to moc nebralo, ale my dámy jsme jich každá postupně během cesty nasyslily hromadu. Pokaždé se objevila jiná barva, jiný vzor… Trochu je ovšem problém jít v tomto modelu na záchod (v Kambodži jsou turecké hajzlíky, obvykle nepříliš čisté). Když gatě rozvážete, celé to spadne… a kam asi? Do toho humusu na zemi. Když jsem slyšela Blanku z vedlejší kabinky nadávat, dost jsem se bavila. Po čase si člověk vyvinul speciální grif – rozvázat a přehodit celé gatě rychle přes rameno :-))).
Okrajová zákoutí Psar Thmey byla ale o dost zajímavější (taky čichově výraznější :-). Desítky druhů ryb, kuřecí hnáty a babka relaxující zavěšená v řeznictví, což v EU fakt neznáme… Je odpoledne, siesta, spousta lidí spí v hamakách, kde se dá.
Jinak placení je v Kambodži zajímavé – místní měnou je riál, ale platí se i v dolarech. 4000 riálů rovná se 1 USD, celkem rychle se ty přepočty naučíte (malé sumy se platí v riálech, prakticky všechno jsou přepočty na čtvrt, půl a tři čtvrtě dolaru tj. 1000, 2000 nebo 3000 riálů). Nejzajímavější je, že jde normálně vybrat dolary i v bankomatu, jen musíte dávat pozor a zaškrtnout, jestli chcete riály nebo dolary. Ještě jsem nezažila zemi, kde by bankomat standardně vydával měnu cizí země…
Navečer míříme na plavbu lodí po Mekongu pozorovat západ slunce (lístek 5 dolarů/os). Přes bláto je nutno přeskákat na loď a už vyplouváme. Byla by to romantika nebýt ostrého kontrastu výškových hotelů a pod nimi slumů na břehu řeky.
Phsar Reatrey je pro změnu noční trh. Večeříme na vyhřátých rohožích uprostřed náměstí.
Objednáte si u vybraného stánku jídlo, zaberete nějakou rohož a oni vám jídlo donesou. Pro našince to tedy není nic moc pohodlného – poskládat se na zem a ještě u toho jíst (něco pomocí hůlek) a nepobryndat se…
Po večeři táhnu část lidí na první masáž v Kambodži. Moc se jim nechtělo a brblali, ale ve finále je namasírované nohy unavené z celodenního chození tak nadchly, že jsme potom chodili na masáž velmi často :-). Masáže tu stojí pár dolarů a je to prostě paráda. Na této 1. masáži také vznikla Ondrova slavná hláška o super masérce, jejíž jméno si nezapamatoval, ale začínalo prý na A: „Na Aničku z Phom Penhu nikdy nezapomenu…“.
Kep – město krabů
Na přejezd k jižnímu pobřeží máme vzhledem k našemu počtu najatý vlastní minivan. Cesta trvá 4 hodiny a hlavní silnice č. 3 z Phnom Penhu na jih do Kepu je vskutku zážitek! Všechno rozkopané, samá díra. Nad způsobem nakládky některých aut nestačí jeden žasnout a metody předjíždění a stav silnic, které jsou nazývány dálnice, snad neradno ani nekomentovat…
V Kepu jsem vybrala bydlení v Bird of Paradise Bungallows, což jsou rákosovo-dřevěné bungalovy ukryté v tropické zahradě, děsná romantika. Paní domácí doporučuje používat moskytiéru a důrazně nabádá nenosit žádné jídlo dovnitř, protože tam pak lezou zvířata… Zajímalo by mě jaká, ale vzhledem k festovním mřížím na oknech bych tipovala opice.
Samozřejmě, že se nám s Blankou do půl hodiny povedlo si zabouchnout klíče vevnitř. Přes veškeré prostocviky, natahování a kroucení se tou mříží fakt na kliku od dveří dosáhnout nedá. Musíme jít potupně prosit na recepci o odemknutí. Prostě blbky :-)))
Koh Tonsay – Králičí ostrov
Jsme konečně u moře, tak odpoledne vyrážíme z Kepu lodí na Koh Tonsay – Králičí ostrov. Jsme jen kousek od hranice s Vietnamem. Bude to první koupání, těšíme se jak malí, co na tom, že je zataženo. Jízda 15 minut velmi nevyváženou lodí plnou vody je zvlášť prima zážitek pro slabší žaludky, Iva trpěla jak zvíře…
Sice je poněkud pošmourno, ale teploučko 33oC, písek hřeje a voda je jako kafe. První moře v Kambodži – báječný plážový relax a oběd pod stromy na pláži.
Odpolední hodiny na ostrově jsou rychle pryč, loď odjíždí ve 4 a další nejede, takže zmeškat není radno. Naloďování na zpáteční plavbu je však poněkud složitější operace. Na kocábku nevedou žádné schůdky, dolů seskočit byla hračka, nahoru je to ovšem horší a ještě je nutno se drápat z vody, protože loď až ke břehu nezajede. Holt už nejsme žádné pružné mladice, zvednout ten zadek nahoru je fuška a vyžaduje asistenci (u některých „tažing“ a „tlačing“ zeshora i zespoda :-).
Krabí trh Psar Gadam
Kep je město krabů, loví se jich tu obrovské množství. Podél břehu moře vede molo s vyhlášeným krabím trhem Psar Gadam. Muži tahají z vody bambusové koše plné krabů, které ženy nahoře třídí a prodávají. Trh lemuje řada restaurací se seafoodem na různý způsob. Procházíme podvečerním končícím trhem.
Být v Kepu a nedat si kraby by byl hřích, takže pečlivě vybíráme putyku na večeři, která by měla výhled na moře (mají ho všechny :-)) a cenově přijatelné kraby (drazí jsou všichni :-)). Jsou tu krabi na grilu, na pepři, s chilli… Škudlivě a také netušíc, jak to bude chutnat, vybíráme menší kraby za míň peněz. Chyba! Dostat se do kraba je fuška a masa z těch menších moc není. Hodina práce, rozbíjení klepet vidličkou, piplačka a výsledek – z porce za za 12 dolarů jsou asi 2 sousta, všichni jsme zapatlaní a zpocení. Výkřiky typu “ jaks to udělal, kdes to našel?“ a po večeři stále hlad… Myslím, že jednou to stačilo. Víckrát si kraba nedám.
Tento večer vznikla nová hanlivá nadávka: „Ty krabe!“
Ráno po snídani jdeme na Krabí trh znovu, po ránu je Psar Gadam daleko živější.
Tuk-tukem z Kepu do Kampotu
Objednala jsem taxík a velké bágly posíláme samotné do Kampotu do objednaného ubytování. Sami si pronajímáme na celý den 2 tuk-tuky (s batohy bychom se do nich nevešli). Plán je objet několik zajímavých míst mezi Kepem a Kampotem a užít si jízdu tuk-tukem po kambodžském venkově. Pravda, po odjezdu taxíku s bagáží byla mezi námi objevena osoba, která nejspíš zapomněla rozum v gatích 🙂 a nechala v odeslaném báglu pas i peníze (dotyčný si užil den plný nervů, ale neztratilo se nic).
Trocha kambodžského venkova – kravky zebu, vyschlá rýžová pole, khmerské domy na nožkách, prach, vedro a binec… paráda!
Chrám Bílého slona
První zastávka je Phnom Sorcia – Chrám Bílého slona. Stojí na kopci, takže je jasné, že polezeme do krpálu. Na první pohled jsou vidět samé schody… Někteří kolenáři tudíž výstup ke chrámu předem vzdávají a rozhodují se raději posedět v klidu dole v tuk-tuku.
My ostatní lezeme nahoru po nekonečném schodišti lemovaném posvátnými hady nágy. Nahoře je několik chrámů a jeskyní ve svazích kopce. Všude po střechách chrámů jsou symboly nágů a svaté kobry. Bokem pak stojí krásná svatyně s bílou kobrou. Nechápu, proč jsou všude kobry, když to má být chrám Bílého slona? Slon tu není ani jeden…
Tajné jezero
Další zastávkou je Brateak Krola – Tajné jezero. Nic moc tu není, jen šílené vedro.
Vydáváme se po cestě kolem kopce a hned po pár metrech na Evu ostře startuje vzteklý opičák. Vypadalo to dost zle, zařvala jsem a rozeběhla se směrem k nim, naštěstí se dal na ústup. Ještě toho trochu nechat si pokousat kamarádku opicí hned na začátku cesty, lepší průšvih si neumím představit.
U jezera fakt nic není, chůze po prašné cestě je úmorná. S poslední nadějí lezeme po zdobených schodech na kopec s myšlenkou, že by nahoře mohla být svatyně a výhled, ale bylo tam prd. To jsem si to vyslechla… :-))).
Kampotský pepř
Za to pepřovníková farma La Plantation to byl úspěch! V okolí Kampotu se pěstuje nejlepší pepř na světě. Ani jsem netušila, co je ho druhů a typů – černý, červený, bílý, zelený, long pepper, se solí, s kořením… Každý tu pěstuje pepř, ale La Plantation jsou asi nejlepší (každopádně mají zmáknutý marketing :-).
Procházíme s průvodcem celou farmu, posloucháme, jak se pepř pěstuje a sklízí, proč se mu daří právě tady. Informací spousta.
No a nakonec jsme zváni na ochutnávku pepře. Přišlo mi to jako dobrý vtip, ale nebyl. Opravdu vás posadí kolem stolu a pán začne vysvětlovat, na co se který pepř používá, a dává ochutnat. A vy fakt ochutnáváte pepř…
Člověk se šklebí, ale nakonec se překoná a zjistí, že jsou vážně jiné (nejlepší byl smoky mixed pepper). Ejhle, on je v nich vážně rozdíl. Proto se také každý pepř používá na něco jiného. V tu chvíli teprve pochopíte, co je to za prasárnu, když se u nás prodává v ozdobných lahvičkách směs černého, bílého a červeného pepře. Je to jen kvůli barevnému efektu a úplně to smaže rozdílnost jednotlivých druhů pepře. Pepřová show končí a můžete navštívit obchůdek. No, jak myslíte že to dopadne? :-)))
Kreditka zaplakala, ale nešlo odolat. Utratila jsem asi 150 dolarů za pepř, ale nelituju. Záda posléze zaplakala taky, protože zbytek cesty jsem táhla v báglu asi 3 kg pepře.
Poslední zastávkou jsou jeskyně Phnom Kbal Romeas s netopýry a pak už míříme do Kampotu.
Kampot
Kampot je velmi příjemné městečko na řece s nábřežím plným francouzských koloniálních domů. Bydlíme v novém guesthouse The Playground německého páru Helgy a Steva. Jejich zastíněná střešní terasa s barem s houpačkama a točeným pivem Angkor je boží. Po celodenním vedru, prachu a natřásání v tuk-tucích prostě oáza. Studená piva Angkor a Cambodia do nás padají jedno za druhým.
Po pivním restartu na terase míříme přes most do centra. Kampot je plný batůžkářů. U nábřeží kotví lodě, které míří buď na výlety k peřejím nebo za chvíli vyplouvají na západ slunce a pozorování světlušek. Odrazuje ovšem množství lidí na palubách a reklamy, že pití je v ceně. Lodní lístek za 3 dolary včetně piva se mi nějak nezdá. Signalizuje to spíš hlučný uchlastaný výlet.
Jinak město je moc pěkné, všude plno koloniálních domů, kaváren, hospod a ovocných barů. Po večeři hledáme masáže a Eva s Karlem míří na další pivo. Každému co jeho jest :-), užili jsme si každý své.
Betonový guesthouse se přes den rozpálil, takže v noci se nedá spát. Větráky to neutáhnou, vedro k zalknutí a navíc hipísáci Steve s Helgou paří a hulí na terase s bandou dredatých přátel celou noc. Kravál, řvaní přiopilé grupy a muzika na plné pecky. Převalujeme se v postelích a nadáváme. Tohle tedy nebyla dobrá volba ubytování. Střešní terasa sice super, ale nevyváží noční rambajz. Asi už jsme staří, ale tyhle pařby a free přístup fakt neuchvacují. Majitelé a jejich kámoši tu mají i malé děti. Jak ty mohly v noci spát, netuším.
Ráno všude pusto, na snídani čekáme nekonečnou dobu, i když jsme upozorňovali, že nás bude v 8.30 vyzvedávat bus do Sihanoukville. Někteří si zpestřují čekání tancem na terase. Nálada je přes noční peklíčko docela dobrá. Po značné době se objevuje rozcuchaný Steve s kocovinou a potácivě jde dělat palačinky… Celkově dost zajímavý přístup k provozování penzionu. Řidič mikrobusu čeká u brány půl hodiny, než dojíme, a je notně naštvaný. Stevovi je to u pr… Jako ostatně asi všechno :-).
Národní park Ream
Minibus míří směrem na Sihanoukville. Jenže my nejedeme až do města jako zbytek minivanu. Necháváme se vyhodit u mostu Toek Sap, záměrem je jet lodí do mangrovů národního parku Ream.
Zpočátku to vypadá dost beznadějně. U silnice stojí ozdobené stany na oslavu svatby, ale nikde nikdo, jen strašlivý kravál muziky z reproduktorů na plné pecky. Kde všichni jsou? Obcházím vesnici, kde běhá pár dětí, na pozdrav „suosidaj“ spíš zdrhají…
Po chvilce snažení přece jen nacházíme rangerskou stanici Prek Toek Sap. Tedy stanici… spíš boudu, která se liší od ostatních jen tím, že má na stěně přibitou vybledlou mapu. To by tedy poznal jen Pán Bůh.
Po chvíli dohadování s chlapíkem v tričku se povede domluvit výlet do mangrovů pro řece Prek Toek a dokonce i následný odvoz na pláž Ream Beach, kde máme na odpoledne domluvenou loď k odvozu na ostrovy. Vzhůru tedy po řece do mangrovů!
Výlet zas takový highlight nebyl, chlapík po chvilce plavby zaparkoval u jakési lávky do mangrovů (Mangrove View Point), nechal nás projít a zase jsme valili zpátky. Dále v parku má být jakási Dolphin Station, kde se dá přespat a snad i vidět delfíny, ale na to nemáme čas. OK, takže zpátky a pokračujeme v krasojízdě.
Ukazuje se, že místní rangeři mají více zaměstnání – posedávání v boudě národního parku asi moc nevynáší, takže si přivydělávají i jinak. Teď zrovna jako taxikáři, protože jsme asi prima rito. Je ale dost a bagáže taky, takže je třeba povolat bráchu s druhým autem. Postupně se kamarádi, co jsou v Asii poprvé, uklidňují, když zjišťují, že prostě všechno jde nějak domluvit a zařídit. Dokonce i odvoz z takovéhle díry a to i tehdy, když protistrana umí jen pár slov anglicky či neumí vůbec. Prostě to jde!
Ream Beach
Já vlastně netuším, kam máme jet :-), ale tvářím se sebejistě, protože všechno nějak dopadne. Vysvětlování paní z ostrova Koh Ta Kiev, kdeže na pobřeží nás má vyzvednout jejich loď, bylo totiž jakési zmatené. Rozhodně se ale nehodlám nervovat. Dávám taxikáři číslo a rukama mu vysvětluju, ať se s babou domluví. A funguje to! Taxikář nadšeně kýve, šveholí do telefonu a už kamsi fičíme.
Chvíli jede po hlavní, ale pak odbočí a kodrcá se po okreskách. Cca za 20 minut nás vyhazuje na idylické Ream Beach. Tohle bychom tedy asi sami fakt nenašli. Všichni koukají, co bude a v jaké prdeli jsme tentokrát. S přehledem říkám, že o půl třetí sem přijede loď, která nás vyzvedne :-))). Nikdo už se ani nediví a jdeme do hospody.
Podél pláže stojí řady dřevěných hospůdek s pódii a houpacími sítěmi. Jsou tu jenom místní, turisté sem očividně nejezdí. Dáváme pivo a oběd. Ondra zapřádá rozhovor a snaží se naučit, jak se správně drží hůlky.
Hospody u pláže mají výborný vynález v podobě houpacích sítí. Siesta s výhledem na moře je dokonalá, ale ty otisky síťovaného vzoru se na zadku drží poměrně dlouho. Nazvaly jsme to „mramorovaná prdel“… :-).
No a o půl třetí pro nás skutečně přijíždí loď :-). Nemůže ovšem přistát až u břehu, takže je třeba dobrodit a bágly odnosit na hlavě. Chlapci ještě nakládají kanystry s benzínem a nějaké zásoby, až je dřevěná bárka dost plná.
Jedeme na ostrov Koh Ta Kiev na pár dní plážové idyly. Iva na lodi tiše trpí, zatímco Eva háčkuje a Blanka se kochá :-))).
Koh Ta Kiev
Vítejte na Koh Ta Kiev, ostrově relaxu, kde skoro nic není! Absolutní idyla, bez silnic, domů, aut…
Crusoe Resort je bambusový bar na pláži, pár stanů a chatek mezi stromy. Naprosto basic místo, ale super. Totální odříznutí od hektického světa. Velká škoda, že tu jsme jen 2 dny.
Absolvujeme přivítání a úvodní instruktáž v baru. Elektřina z generátoru jde jen večer 2 hodiny, není tu žádná wi-fi… Jídlo je třeba dopředu objednat. Koupelna je kdesi za kuchyní, na to přijdete…
Crusoe má několik variant ubytování – stany na podstavci, malé rákosové chatky pro hobity a několik velkých chatek s terasou. Ostatní mají hobití chatky, ale já jako „paní ředitelka“ bydlím s Blankou ve velké chatce (byla poslední volná). Výhoda vůdce výpravy je, že má vlastní hajzlík a nemusí chodit na společný :-))). Nevýhoda je, že ostatní, aby nemuseli chodit na společný, začnou chodit k vám…
Náš VIP plážový domek je hned u moře – z postele koukáme do vln, naprostá romantika. WC je zboku domečku, vybaveno kýblem, pro vodu se chodí do moře… Je tu jen drobný detail – ten domek nemá stěny :-). Dají se pouze spustit boční závěsy, asi aby člověk měl pocit, že z lesa kolem mu do postele nic neskočí. Dle architektury soudím, že na ostrově nejsou opice.
Rozkošný je Blanky dotaz, když později odcházíme: „Pavli, zamklas?“ Jistě, ta půlmetrová vrátka jsou zamčená na tři západy :-).
Odhodit bagáž, nahodit plavky a hurá do teploučkého moře. Nemáme to vskutku daleko.
Po koupačce další kroky míří do baru. Co si tak dát? Studené pivo! A taky objednat večeři a snídani. Něco jíst musíme a na ostrově se fakt nic koupit nedá.
Večer na pláži
Následuje večerní procházka po pláži na severní konec Koh Ta Kiev. Písek je zlatavý, slunce pomalu klesá k horizontu.
U severní špičky ostrova kotví lodě rybářů. Někteří se vracejí z moře (nebo na něj vyjíždí?). Loďky mají rákosové kryty proti slunci a místní rybáři veslují vestoje.
Pak si každý nachází nějaký vyhřátý šutr a koukáme na západ slunce. Večerní usínání při šumění moře a pohledu na tmavnoucí vlny a obzor nemá chybu!
Volný den – idyla na ostrově
Ráno se scházíme u objednané snídaně v bambusovém baru a pak ať si každý dělá, co chce. Celý den je volno!
Koh Ta Kiev má dlouhé písečné pláže a nikdo na nich není! Koupeme se v teploučkém moři, stavíme hrady z písku, pospáváme pod stromy. Skupina se postupně rozdělila na více částí a každý si volný den užívá po svém. Slastný pocit, že člověk nic nemusí a nikam nemusí. Může klidně jen tak ležet a čumět do nebe. Prostě nedělat NIC!
Asi o kilometr jižněji je u pláže polorozpadlé dřevěné molo a u něj cedule „Cheap cold beer“ mířící do země. Asi se pro to studené pivo má člověk zavrtat do písku :-). Ale pak padne zrak na pár chatek mezi stromy. V Koh Ta Kiev Bungallows je i hospůdka, takže jdeme do stínu na terasu na něco studeného k pití. Zdejší houpací sítě mají opět síťová oka, takže následuje efekt „mramorovaná prdel“.
Po návratu na základnu je nutností vyhnat „vlka písečného“… Jemný písek totiž všude zaleze, včetně citlivých míst :-), a v kombinaci se solí nepříjemně škrábe.
Koupelna v Crusoe je vskutku rozkošná – studna, ze které kýblem musíte vytáhnout vodu, přelít jí do jiného kýblu a ten si odnesete do budky z vlnitého plechu. Chvíli člověk přemýšlí, jak se tam má zavřít (místo kliky je špagát), ale pak špagát omotá kolem hřebíku a je to. V dalším kroku se naběračkou polívá tou studenou vodou. Koupeli přihlíží slepice a jiné domácí zvířectvo, které se v případě nepozornosti snaží narvat s vámi do budky.
Večer relaxujeme v hamakách. Někdo čte, ostatní si povídají o všem možném. Důležitým tématem jsou obavy z treku v džungli, který jsem naplánovala v Kardamomových horách. Kamarádi to dost řeší a aktuální příjemné dny u moře nazývají „klidem před džunglí“.
Ondra se v jednu chvíli hluboce zamyslel a pronesl: „Musím přiznat, že od té chvíle, co jsem tě poznal, se můj život výrazně zpestřil.“ No můžete si přát hezčí uznání? Nicméně ostatní ho od této chvíle nazývají Krhounek :-).
Večer jdeme na večeři do Koh Ta Kiev Bungallows (vaří tam líp než v Crusoe), koupeme se potmě a hledáme svítící plankton. Pár svítících minitvorečků se daří najít v mokrém písku na břehu, ve vodě bohužel nic.
Přejezd na další ostrov
Ráno balíme, někdy po snídani má přijet loď. Je mi celkem líto, že tu nemůžeme být déle.
Loď má samozřejmě zpoždění, ale nikoho to nevzrušuje, včetně nás. Čekáme pohodlně v hamakách, až přijede někdo dá vědět. Konečně je tu loď a nakládáme. Ve finále je plavidlo zarovnané bagáží a přetížené, odjíždí dnes víc lidí. Vyplouváme z Koh ta Kiev směr Sihanoukville. Poslední pohled na Crusoe mezi stromy – bylo to tu krásné a idylické.
Na lodi není k hnutí a voda je povážlivě blízko hrany lodi. Trochu se meleme, aby si každý udělal místo na svůj zadek a Iva pronáší jako starostlivá manželka krásnou hlášku: “ Jirko, nezatínej ty zuby. Víš, že máš jen provizorní!“ :-))). Bohužel se jí následně na to dělá špatně. Stejně jí obdivuju, jak trpělivě absolvuje všechny naše vymyšlenosti, i když je jí blbě na každém plavidle i ve většině dopravních prostředků.
Sihanoukville
V Sihanoukville loď přistává u pláže Otres, odkud je do města ještě asi 3 kilometry.
Sjednáváme dva tuk-tuky a po poněkud náročné logistické operaci se daří do nich narvat i s bagáží. Cesta do města je hrozná, rozkopané silnice a oblaka prachu.
Město krále Sihanouka je hnusné, prašné, plné rozestavěných obludných paneláko-hotelů. Narvané lidmi, co se plouží po ulicích plných bordelu. Naprostý kontrast proti ostrovu Koh Ta Kiev. Radši Sihanoukville jen profrčet a honem pryč na další ostrov. Čeká nás Koh Rong Sanloem.
K dobrému dojmu ze Sihanoukville nepřispívá ani to, že tuk-tukáři se ukázali jako podfukáři. Domluva byla 8 dolarů za 2 tuk-tuky, ale oni se najednou tváří, že to bylo 8 za jeden a tvrdě vyžadují 16 dolarů. K tomu paní v kanceláři resortu Lazy Beach sděluje nemilou zprávu, že jejich loď je porouchaná a musíme do přístavu na velkou rychloloď Buva Speed, jinak se na ostrov nedostaneme. Velká loď ovšem jede za 10 minut, je to přes půl kilometru a my máme velké bágly… Nasraně mířím za tuk-tukáři zloději a štěkám na ně, že nás tedy za ty prachy, co z nás vyrazili, dovezou až do přístavu a to HNED! Naštěstí jsme ty bágly nestihli ještě vyložit a chlapi když vidí můj výraz, ani nešpitnou.
V přístavu je mumraj, spousta lidí, ale dobíháme na molo, daří se urvat lístky a už jsme na Buva Speed.
Ufff, tohle tedy byly trochu nervy. Ale jedeme na Koh Rong Sanloem!
Koh Rong Sanloem
Saracen Bay
Velká loď Buva Speed docela houpe, ale cesta trvá jen hodinu. A je tu ostrov Koh Rong Sanloem a zátoka Saracen Bay. Kýč jak bič! Hotové Tahiti! Bělostný písek, tyrkysová modř. Úplně to bodá do očí.
Lidí ovšem přibylo, tady to není tak opuštěné jako na Koh Ta Kiev. Bágly dáváme dle návodu do Octopussy baru, prý pro ně někdo přijede traktorem a odveze je do našeho bydlení na opačné straně ostrova na klidnější Lazy Beach. A jdeme si dát něco k pití a trochu se pokochat. Skvostné jsou hamaky nad vodou. Je sice odliv, ale za přílivu je pod nimi fakt voda.
Na Lazy Beach musíme dojít pěšinkou přes ostrov. Není to daleko, ale samozřejmě jsme blbě odbočili a kufrujeme v lese.
Cesta je prašná, rozježděná od náklaďáků a jdeme děsnou oklikou. Bohužel Ivě to vedro a výšlap přes les neudělalo úplně dobře.
Lazy Beach
Konečně se objevuje nádherná podkovovitá Lazy Beach. Uvítací koktejl v baru a jdeme hledat do husté vegetace objednané domečky. Podél pláže stojí jen pár dřevěných bungalovů, je tu minimum lidí, úžasná pohoda. Lazy Beach se jeví jako super místo.
Bydlení se výrazně vylepšilo. Konečně máme normální sprchu, sice jen se studenou vodou, ale i tak paráda.
Bungalovy jsou docela velké, s terasou a pro 4 lidi. V našem tvoříme čistě dámskou společnost (ve druhém je v tuto chvíli lazaret, protože blbě se udělalo i Jirkovi). Za chvíli traktor přiváží i bagáž, vyndaváme plavky a mažeme do moře.
Lazy Beach má báječný povalovací bar. Po vší té rejži a nudlích tu dělají jeden malý zázrak! Burger! Trochu zrada je, že vám všechno píší na účet v baru, takže vlastně nevíte, kolik jste prožrali a propili. Závěrečný účet pak poněkud překvapí, ale co už? Kašlat na to!
Večer trávíme v baru na lehátkách, v houpacích hamakách a nedá se odolat ani koktejlům – Lazy Sunset, Margarita, Goomble Smash… Lazy Sunset byl při západu slunce výborný.
Světýlka v vmoři
V noci tu v moři někdy plave světélkující bioluminiscenční plankton. Jsou to obrněnky svítilky třpytivé, které reagují na pohyb oxidací luciferinu a začnou silně svítit. Takže plavete v moři, rozvíříte vodu a moře kolem vás začne zářit. Podle fotek to vypadá úžasně. Pán v baru říkal, že takhle plavali na Silvestra a bylo to prostě magické. Základní podmínkou je ale naprostá tma, takže je třeba počkat, až zajde Měsíc.
Chceme svítilky vidět, tak si dáváme v našem bungalovu budíka na 3 ráno (lazaret na to peče, což se jim nedivím). No, vyhrabat se z hlubokého spánku a z rozehřáté postele a vlézt do temné studené vody… s plavkama se samozřejmě nikdo neobtěžuje. Nevěřili byste, jak i v tropech je ta voda v noci studená. Kurvafix, takové přemáhání kvůli blbému planktonu! Vydržela jsem plavat asi 50 metrů (za opakovaných asociací úvodní scény z Čelistí – tudu dum, tudu dum…) a po svítilkách ani vidu. Takže na to kašlu a jdu zpátky do postele. A samozřejmě holky plavaly o kus dál a tam jako na potvoru svítící plankton byl a zářil :-).
V noci k nám nějak vnikla návštěva – Eva se ráno vzbudila a za hlavou měla kočku. Doufejme, že nemá blechy (ta kočka).
Válecí den
Dneska máme další válecí den – už poslední „klid před džunglí“, protože z ostrovů jedeme do Kardamomových hor. Někteří se treku dosti obávají a diskuze houstnou :-).
Holky jdou aspoň vylézt na kopec s výhledem na Lazy Beach. Ostatní tráví den plážovým povalečstvím střídajíce pláž, houpací křesla, hamaky či kanape v baru. Ten relax je ale šichta!
Objevuje se i vzácný úkaz – Karel si nechává zteplat pivo na slunci! Z mrazáku je i na něj moc studené.
V rámci solidarity je provedena i návštěva u marodů – Ivě stále není dobře z přechodu ostrova, Jirka má teplotu, nejspíš z přehřátí. Den klidu ale zabral a vylízali se z toho.
Večer pokračuje ve stejném klidném stylu, tentokrát ho doprovázejí i hlubokomyslné debaty mimo jiné o prioritách při výběru partnera. Zaznívají různé názory, ale asi nejzajímavější je Ondrovo kritérium „musí být hodná a musí umět upéct kachnu s knedlíkem“. Jana to obratem shazuje slovy: „Asi doteď žádná kachna neměla dost křupavou kůrčičku…“:-))).
Odjezd z ostrova
Ještě ranní pohodová snídaně, protočení panenek při platbě účtu za konzumaci a pak už se plouháme pískem k molu, kde čeká modrá loď směr Sihanoukville. U břehu parkuje zajímavé místní plavidlo na převážení nákladu – div, že to drží pohromadě!
Odjíždíme z Koh Rong Sanloem a je nám teskno, bylo tu fakt krásně.
Další pokračování naší cesty po Kambodži, včetně obávaného treku pralesem a pobytu u místních v kambodžské vesnici Chambok najdete na odkazu Kambodža – džungle a venkov